It all started a few weeks ago. I decided to try out night photography. I had a perfect idea of it all. Perfectly cool place, the only thing I needed was a clear night sky. Well, this summer was quite nice, it just was not exactly friendly to watching the stars.
Then I came to Norway and completely forgot about that. It was raining a lot, which means a lot of clouds. Then there was a nice probability of aurora, however, the sky was far from clear. Afterwards, when I stopped hoping and waiting, it finally came. There was a huge activity near us (read it was visible a lot) and just like a 30% cloudy. Wearing pyjamas I took my camera, tripod and got outside. I tried to figure out night photography in a place where it is really dark. I found out that your display can’t see what you see but your camera sees much more than you when you set it right. Can’t compare it to night photography in cities at all.
Well, you need to set longer exposure. Depends on what are you trying to photograph – if you are chasing northern lights that are moving, you don’t want your shutterspeed be too long. If you chasing simply stars then it is perfectly okay to elongate the time and lower ISO. I think. Need to try out.
I did experiment with settings a little bit and advice you to do the same. It is much better than just read a setting and use it. Every night and light is a little bit different as well as every camera. Moreover, there are tons of tutorials with numbers on the internet.
Well then, take a look at how it turned out. I hope to take some more night photos while we’re in Norway as the Milky Way is really beautiful above the mountains here.
Are you experienced in this field of photography? If so, let me know what are your tips or why you like this particular field of photography.
I know it is the end of September. However, autumn in Norway has already started, moreover, it is pretty cool so far. It’s been two weeks since I came here and those two weeks have showed quite a lot of things I shouldn’t forget next time.
Now I decided to give you a little piece of advice, in case you are planning your autumnal trip to Scandinavia and are not used to adventures like this in colder areas.
To see aurora
The most tempting reason of visiting Scandinavia not in summer is probably a want to see aurora. Well, yes, it is a possibility to see it in most of the areas but don’t forget that the further you go to north the higher your chances. We are down in central Norway and yes, so far we have seen once a tiny little piece of it. To be honest, we have at least two more weeks to be here and so the chances may rise. But to be realistic, I suppose that a trip to northern Norway would be necessary to make beautiful photos. Next year maybe.
Right clothes are the key
Count with low temperatures in the country and with strong wind at the shore. You need high quality hardshell and warming base layer. We are staying at the seaside which makes it a bit easier – having around 7-9°C at night and 9-15°C during day (this is going to change soon but not too much) makes temperatures a friend, not enemy. The thing is that when it is windy (which is quite a lot) you don’t need too warm clothes. You need a good hardshell that keeps the wind away from your skin as it can get a little bit chilly. Don’t underestimate this. There is not much space for high fashion if you want to keep comfortable and healthy. Plus, wool is the answer for keeping warm!
Bet you can’t count on weather
It’s like in the mountains. You need to be prepared for every weather you can. It is too unpredictable to hope for the best and not to be ready for the worst. I hoped for it to be proper autumn, which still is, but don’t count on this autumn to stay for the whole time. I am prepared for much colder days. Haven’t needed it yet, however, noone can promise that this weather will last. Last summer in August the temperature was 2°C. And it’s almost October now, so what do you think?
Good evening guys. Or good morning or what ever time of the day you are reading this post. I’m giving away a very important piece of information – we survived two months apart. Without drama and break ups.
I was a little bit afraid of what it was going to be like to see each other after such a long time. I’m not going to lie, the first moment was not what I imagined. I was dreaming of the film Picture when two people almost run forward to each other when they notice their better half. Well, he couldn’t be standing closer. That’s true. But he didn’t make even a single step towards me. I didn’t expect him to run. But I was hoping for a few steps.
Ok, he didn’t. However, he used my note about this romantic welcome for his advantage and we ended up not disappointed. This was followed by romantic diner at Burger King in a shopping mall somewhere near Trondheim and by rainy ride to camp.
I had a little weird feelings for a while back in plane. Thinking of the relationship chemistry. Whether it was still the same or anything have changed. Whether everything was still the same or it all would be weird between us. Till now everything looked still the same. Like we’ve never been apart for so long. I believe that this is a sign of a right relationship. And hope everything would stay this way. Anyway, no long distances anymore, dear.
Krásný večer vám přeju. Nebo taky den, pokud to čtete jindy. Podávám velmi důležité hlášení – přežili jsme celé dva měsíce jeden bez druhého. Přežili jsme to bez dramat, scén a rozchodů.
Měla jsem trochu obavu, jaký bude pocit se zase po takové době vidět. Nebudu lhát, první okamžik byl k vzteku, protože sice čekal nejblíž jak mohl, ale v hlavě jsem si malovala takovou tu filmovou scénu, jak se dva rozejdou proti sobě jak se uvidí. Nečekala jsem, že poběží, taky bych neběžela (hlavně s obří těžkou taškou v ruce a báglem na zádech), ale aspoň těch pár vstřícných kroků, že jo.
Známe ale svoje muže a víme, že filmy jsou pohádka. I tak se nedal zastrašit mojí poznámkou o kroku kupředu a využil ji ve svůj prospěch. Následovala romantická výroční večeře v Burger Kingovi v nějakém nákupním středisku za Trondheimem a upršená cesta do kempu.
V letadle jsem měla chvilku takový zvláštní pocit a hlavou mi běžely myšlenky na to, jestli mezi námi bude všechno stejné nebo jestli se ta vztahová chemie nějak změnila. Zatím to vypadá, že se nic nezměnilo, vlastně to přivítání bylo lepší než třeba po dvou týdnech. To ale neznamená, že bych si přála takový vztah dlouhodobě. Teď už bez sebe ani ránu, řekla bych. Teda doufám.
It’s been a month now. A month since my better half left me here in Czechia and started working up the north. Wandering how are we managing this? Well, short version – to celebrate we could make it through the first month I bought a flight ticket. One way flight ticket.
However, we have found two ways how to make this easier. Not saying it’s fine because it is not. We both need personal contact and being apart for this long is nothing we would be happy about. It is not easy to talk about everything on the phone as you talk about everything in person. That makes me keep a lot to myself. I’m trying not to keep it, though.
Už je to měsíc. Měsíc, co mi moje drahá polovička odjela na tři měsíce do zahraničí. Jak to zvládáme? Řeknu vám to jednoduše. Na oslavu toho, že už jsme zvládli měsíc jsem si koupila letenku za ním. Jednosměrnou.
Povedlo se nám ale najít dvě věcí, které nám tuhle situaci zlehčují. Tím samozřejmě nechci říct, že je to super v pohodě, to rozhodně ne. Oba jsme typy, co potřebují kontakt. Neumím se vypovídat po telefonu jen tak snadno. Vlastně se nejlíp vypovídám v objetí. To teď tak trochu nejde. Takže spoustu starostí držím v sobě. Snažím se ale, aspoň ty větší věci, říct nahlas. I když třeba jen do telefonu.
What is helping us is WhatsApp. Videocalls are doing such a great job to make this time easier. The more easier they make it with not needing a computer to make a videocall. Because any of us loves being at pc more than needed – he is not a fan of technologies in general and I spend a lot of my time by pc while working. And we don’t feel guilty when this call lasts ten minutes or so. On skype we tend to spend a lot more time and so it is harder to find time for that.
Second helper is work. It helps more than videocalls as you have something to make you think less about your better half and more about what is necessary. Work instead of soaking into sorrow, romantic films and thoughts about your beloved one. And yes, this is a good point. I used to watch romantic films to fall asleep easily. Now I don’t. Weddings are enough of romance for one woman. And so it happened I stopped watching romantic films as often and I love it as I feel less sad about our current situation.
And the third point! Started to help just a couple of days ago. Bought that flight ticket – always when I start feeling sad I remember that ticket and realize that we are halfway through this. It was supposed to be three months and with this we made two out of it. That’s what you want, right?
Co nám ale pomáhá docela dost, je WhatsApp. Videohovory jsou spása, která dělá moc. A tím, že nepotřebujeme skype a počítač, je to snazší, protože to může trvat i třeba deset minut. A každá chvilka se počítá, člověk si tak nějak udrží kontakt a příčetnost. A tentokrát, snad že to je na tak dlouho, se nám to opravdu daří a voláme si takhle častěji.
Druhá věc, která (mně teda určitě) pomáhá fakt hodně, pravděpodobně mnohem víc než videohovory, je práce. Zaměstnat se, mít pořád co dělat a díky tomu i mít o čem mluvit. Neutápět se v samotě, smutnění a romantických filmech. Jo, to je další věc, dřív jsem si pouštěla romantické komedie před spaním, aby se mi líp usínalo. To už teď nedělám. Stačí ta romantika na svatbách, tam je jí až až a navíc tím ještě trávím další dlouhé hodiny, než se povede a můžu to odevzdat. Takže romantiky je opravdu nadbytek. Není potřeba přidávat víc. A mám pocit, že to, že pořád nesleduju zamilované scény dost pomáhá tomu, že mi tolik nechybí ty opravdové, vlastní, romantické scény.
A třetí, ta začala pomáhat až teď, je letenka. Protože haló, místo smutnění konečně odpočítávám, protože vím, kdy přesně se uvidíme. A to chceš 🙂
And that’s it. Probably. Other tips seem pointless to me as the more you think about that the worse you feel. Too many things make life complicated. And I prefer simplicity. Simplicity helps us stay balanced and calm.
Aaaand what about you? Do you have experience in this? How did (do) you deal with situations like ours? All tips and insights are welcomed 😉
No… a to je tak nějak vše. Další rady nebo způsoby jak přežít stýskání jsou podle mě zbytečné a jenom to vlastně komplikují. Já mám ráda věci jednoduché. Pomáhá to udržovat v životě rovnováhu a klid.
A co vy? Nějaké zkušenosti s velkými vzdálenostmi, rady a tipy jak to přežít bez újmy? Budu ráda, když se podělíte 😉
Have you been watching I.T.Crowd? If you haven’t, change it. Aunt Irma comes to visit once a month, cca. And she only visits women homes. Call this Irma as you wish, it is that couple of days (about a week) when we don’t want to do anything.
But doing nothing is not easy. Plus we don’t want to stop moving as starting again is difficult. As a bonus movement helps us feel better even with aunt Irma. Even though we need to make ourselves do something. However, it is totally fine to have one more day off this week.
Personally, I prefer to do more of yoga and less of weights and skates those weeks as there are yoga sequences helping us go through and feel better and less pain. But also sports can make us feel better in the end, just in the beginning it feels like the biggest problem.
Znáte I.T.Crowd? Jestli ne, mrkněte. Teta Irma totiž jezdí na návštěvu přibližně jednou za měsíc. A rozhodně jezdí jenom tam, kde bydlí ženské. Říkejte si tomu jak chcete, teta Irma, rudá armáda nebo ten děsný týden, kdy se chceme propadnout do polštářů a nic nedělat.
No jo, jenže to se nám jen tak nepovede, že? A už vůbec se nechceme přestat hýbat, protože pak zase začínat znovu není nic moc. A navíc pohyb pomáhá, jen se k němu musíme trochu přemlouvat. Ale ano, dát si o den volna víc není nic zlého, holky to pochopí.
Osobně se ráda během toho týdne věnuju o trochu víc józe než jindy, protože jsou sestavy vhodné právě pro tenhle týden a i ty co nejsou umí hezky pomoct, aby nám bylo líp. Ale i jiný sport je ve výsledku dost ku pomoci, jen ten začátek není tak pohodový jako jindy.
I’m not going to create a schedule. It lacks sense. Each of us feel different during this time of our cycle, each lasts different time, some days are better and some are worse. Therefore each of us needs to choose different workouts and excercises good for each of us. Don’t force anything just because some girl called Michaela made up a timetable. But I can give you some tips what to do. And do it when you feel it could help.
Now to the video. It is amazing. I love yoga with Boho Beautiful. They have yoga sequence for what ever you wish. And this one for PMS? Holy grail!
Nebudu tady rozepisovat rozvrh. Nemá to smysl. Každá máme jiný průběh návštěvy tety Irmy, u každé je teta jinak dlouho a některé dny je vlezlejší a některé moc neotravuje. Proto si to musíme každá přizpůsobit podle vlastních potřeb, ne podle rozvrhu, který někde ve střední Evropě vymyslí nějaká Michaela. Dám vám sem ale tip na jógu, která je fajn. I na to cvičení, které se dá přežít.
Tak a teď to video. Je super. Tahle dvojka je taky super, miluju jejich jógu. Nejlepší je, že si fakt můžete vybrat, mají obrovskou škálu různých typů. A tahle? Svatý grál všech žen.
Excercise when ever it is needed or comfortable for you. It will help, trust me. And have a day off when it is best for you. I usually have a break on the worst (understand strongest) day. And on that days when the pain is the worst I do yoga.
For me doing other excercise or workouts is best on the better days. Whether it is workout with your weight, running or skating. Choose what is comfortable for you. Even a walk. You will feel better afterwards. Trust me, right that moment you get back to your sofa or bed you will be happy about your workout.
Cvičte si kdy vám je potřeba nebo příjemné, tak, aby vám to pomohlo. A ono to pomůže, věřte mi.
Pauzu si taky dejte v den, kdy je to pro vás nejlepší, já si dávám pauzu obvykle v ten nejhorší den. Na dny kdy jsou hodně cítit záda nebo břicho si dávám jógu.
A dny, kdy vám je líp, je nejlepší nechat na trochu akčnější pohyb. Ať už vám připadne vhodné posilování – je to tak nějak statičtější, tak proč ne- nebo třeba běh nebo brusle. Dejte tomu aspoň půl hodiny. A procházkám aspoň hodinu. Možná se vám ze začátku nebude chtít, ale věřte mi, že až se vrátíte ke gauči nebo posteli, budete rády, že jste se hýbaly.
It seems like I’m not going on a vacation this summer. Am I getting anxious? No. Am I feeling like I was less than others? No. Am I feeling like I was missing something? No. I am having some days off. Just not going on a vacation. Why should I.
Vypadá to, že letos v létě nepojedu na dovolenou. Hroutí se mi z toho svět? Ne. Cítím se méněcenná? Ne. Mám pocit, že o něco přicházím? Vůbec ne. Volno si udělám, o tom žádná. Ale dovolená? Proč vlastně.
Before now I was thinking we have had a long distance relationship. Having 300 km between us haven’t been easy all the time. Weekends when we didn’t make it to see each other were even worse. But those tend to happen when you need to travel 7 hours to see your better half, travel costs big part of your weekly budget and you have work to be done.
Myslela jsem si, že máme vztah na dálku. Nebylo to vždycky nejjednodušší, když jsme mezi sebou měli asi 300 km. Zvlášť nebyly jednoduché víkendy, kdy jsme se neviděli. A to se stává, když jste každý na jiném konci republiky, cesta stojí ne zrovna nezanedbatelnou součást vašeho týdenního rozpočtu a vy navíc máte zrovna oba práce nad hlavu a sedmi hodinová cesta je prostě moc času, který zrovna obětovat nejde.
