Zasněžený ostrov

Když jsem zjistila, kde se povedlo sehnat práci a od kdy, musím přiznat, že jsem byla trochu zklamaná.

Na norském pobřeží není úplně taková zima, jakou miluju. V prosinci předpovědi ukazovaly teploty kolem pěti plus a deštivo. Taková trochu moc anglická zima, na můj vkus.

O to větší radost mi udělalo, když tady napadlo poprvé trochu sněhu. Ano, jsme na ostrově, ale naštěstí pořád v Norsku. I tady je občas nula a míň a o déšť není nouze, takže když aspoň malinko přituhne… změním se v nadšené dítě.

Jediný mrzutý fakt je, že to zatím vždycky přes den roztálo. A většinou hlavně proto, že přes den prostě prší. Takže vlastně už jsem se několikrát vzbudila do zasněženého rána, ale ani jednou jsem si neužila to, jak sněží. Tak doufám, že se jednoho dne dočkám. A taky doufám, že jednoho dne dostanu možnost si užít norskou zimu v oblasti, kde se sníh drží víc. Na to by stačilo jen popojet kousek na pevninu.

Dneska se nebudu moc vykecávat, je sobota a já si chci užít volno, zpracovat nějaké další fotky a až bude víc světla možná vyrazit ven. A tak vám přidám fotky aspoň zamrzlého jezera, když jsem ještě nestihla nafotit ostrov pod sněhem.

První dny v novém

Cesta je za námi a přežili jsme ji ve zdraví. Byla dlouhá a únavná, co vám budu povídat. O to víc jsme se těšili na novou postel a o to míň nás trápilo, že jsme už opravdu odjeli. Ráno bylo trochu překvápko, doma už jsem si zvykla, že už je zase doba, kdy tma znamená, že ještě můžu dál spát, že je docela brzo. Bylo mi jasné, že se tady bude rozednívat později, nenapadlo mě ale, že to bude až před devátou. Druhé ráno už jsem to napravila a když jsem se probudila za tmy, mrkla jsem na čas a usoudila, že už nemá smysl znovu usínat, když bylo sedm pryč. Aspoň jsem měla dost času posnídat u seriálu, na který se druhá polovina obyvatelstva tohoto bytu dívat nepotřebuje.

Jinak si zatím užíváme pohodu, tento týden máme na vyřízení všeho důležitého papírování, které se musí zvládnout, než začneme. To je věc, která se mi teď na Norsku líbí a věřím, že časem mě z jiné stránky začne štvát. Mají dost času. Nespěchají. Nic nečekají, že bude hned. Ani obvykle nic neudělají hned.

Zima na ostrově je jiná, než si obvykle lidi představí, když se řekne zima v Norsku. Moc nemrzne, po sněhu ani památky a už jsme dokonce viděli i sluníčko. Asi to vyšlo na tu lepší část zimy. Nebudu ale lhát, že mi nechybí sníh. Po cestě přes hory jsem si připadala jako dítě, jakou radost jsem měla z bílé zimy. Ta není zase tak daleko co do kilometrů, je ale pěkně z ruky co se týká délky cesty a skvělých poplatků na okolních ostrovech. Takže pokud se pojede někam za sněhem, určitě to bude až v březnu.

Zítra nás čeká cesta na úřady, tak bych chtěla omrknout Ikeu. Jasně, bude stejná jako u nás, moc rozdílů nečekám. Stejně tak doufám, že rozdíly nebudou velké ani v ceně. Je ale potřeba dokoupit pár drobností do bytu, takže mám aspoň důvod omrknout místní styling. Ostatní obchody s věcma k bydlení tady totiž zbožňuju, všechno vypadá nadmíru skvěle.

Tak další report zase příště, mějte se!

Plánování nového dobrodružství

Jaká byla nejdelší doba, na kterou jste se balili? Můj dosavadní rekord byl měsíc. Když teda nepočítám stěhování. Tentokrát to ale bude na dobu téměř neurčitou.

Hádejte co, zase se jede do Norska. Samozřejmě, že tam nejedeme přímo za zábavou, i když na někoho tam čeká víc zábavy než na jiného, že ano (a jo, já jsem ta, která jí tam bude mít míň, protože druhá polovina až dvě třetiny budou dělat to, co milují). Podstatné je, že to poprvé není balení na pobyt v jedné sezoně. Výhoda je, že na pobřeží nejsou teplotní výkyvy tak výrazné, i tak se ale musím sbalit na 4 roční období a předpokládat, že pokud pojedu na nějakou dovču domů, rozhodně se mi zpátky nebude chtít jet s velkým kufrem. A to z jednoho podstatného důvodu, když pomineme jak otravné je s velkým kufrem cestovat – na cestu zpátky to budeme muset nacpat do toho stejného auta, jako ve kterém jedeme tam.

Prakticky je celé kouzlo v tom se rozhodnout, co fakt potřebujete, bez čeho se obejdete a co se vyplatí koupit na místě. Když jedete do Norska na dovolenou, berete si většinou dost jídla, protože je tam drahé. Když tam jedete skoro na rok, jídlo si radši koupíte, protože to stejně dřív nebo později budete muset začít kupovat, kupovat si ale třeba celý nový šatník nemá člověk jako já chuť. Už proto, že nakládat to pak doma do skříní je nemožné. A taky že trávit hodiny v obchodech je otrava.

Pak jsou tady knížky. Ty jsem si třeba vzala jenom dvě a další mám v plánu si koupit a nechat poslat. Protože to je prostě super, že ano. Mám pár autorů, kterým chci dát šanci a tahat to se mi nechtělo. Pokud ale pojedu v létě na prázdniny, bude šance něco odvézt domů. A to se vyplatí 🙂

Doma jsem ale nenechala foťáky, velký harddisk nebo aromalampu. Taky oblíbený hrnek a misky, například. Prostě priority, že ano.

Tak… Dneska asi stačí, posílám foto z let minulých a další info přijde brzy. Hezký večer 🙂

Holandský advent

Nejdřív bych ráda dala k dobru něco o tom, že myslím Nizozemsko. Vždycky jsem měla snahu používat oficiální jméno státu, to se ale malinko změnilo právě v době, kdy jsem tam pracovala. Samotní Nizozemci totiž často mluvili o své zemi jako o Holandsku. A to vás tak nějak strhne, z nějakého záhadného důvodu je to dost zažité a snad se to i líp vyslovuje, nebo co.

Co že jsem tam dělala? Ne, nebyla to jen delší dovolená v jednom městě. Chtěla jsem to tam trochu poznat, ale tak, abych po návratu neměla na účtě ani o korunu míň. A tak jsem si tam našla práci. Na cestování díky tomu bylo o něco míň času, ale to se dá přežít, bylo to totiž nakonec trochu jinak, než byl původní plán. Původně tam ta práce měla být na delší dobu – to by znamenalo, že by bylo víc času na poznávání celého Holandska. Nakonec jsem ale demokraticky rozhodla, že Vánoce doma jsou důležitější než nějaké eura navíc.

Máte rádi Vánoce? Já moc. Čas s rodinou, to pravé hygge. Nejbližší a jejich radost z pečlivě vybraných dárků, sladkosti připomínající šťastné dětství, pohádky a stromeček plný světýlek. Poslední roky už se na Vánoce nestresujeme, naučili jsme se nespěchat. O to víc si je můžeme užít.

A právě kvůli lásce k Vánocům jsem byla nejšťastnější, když jsme přijeli domů. Proč? Protože advent v Nizozemí je úplně jiný než ten u nás.

Mají spousty světýlek téměř všude. S výzdobou nijak zvlášť ve městech nešetří, to je pravda. Mají ji na domech, obchodních domech, skoro všude. V centrech je taky sem tam něco. Ve velkých městech jsou i kluziště (měli jsme to štěstí v Eindhovenu, později i ve Venray). Hodně mě ale překvapilo, že i když byla výzdoba bohatá a u radnic malý stromek, ve výsledku to bylo úplně o ničem. Tak, jak je u nás v období adventu na náměstí v každém městě velký vánoční strom a dřív nebo později začínají vánoční trhy, tam nic. Žádné trhy – sem tam něco na severu, na pár dnů, jinak nic. Slevy, sem tam někde Santa a před Mikulášem jsme potkali tři krále.

A tak nějak se to stalo, že za Vánocemi do Holandska už asi nepojedu, možná do Amsterodamu. Když, tak zkusíme něco v Belgii, možná Winter Wonderland v Anglii, ale tady mi vánoční nálada chyběla skoro jako by bylo znovu období předtermínů zkoušek. A to je škoda 🙂

Měsíc na konci světa

Některé plány vyjdou, jiné ne. Na další si musíte nějakou dobu počkat. Já strávila neplánovaně měsíc v Norsku. Z jednoho pohledu mi to připadalo jako splněný sen, z jiné strany už to tak perfektní nebylo.

Měla jsem strávit měsíc v kempu na konci civilizace. Zní to idylicky? Ach ano, něco pohádkového na tom je.

Ale asi jak pro koho. Krásné bylo, jaký tam byl klid. Nikde nikdo, když jsem vyrazila na procházku, potkala jsem lidi jen zřídka kdy. Míň krásné už bylo to, že ať jste potřebovali kamkoliv, bez auta to nemělo smysl a i tak to bylo poměrně daleko.

Poště to do schránky trvá věčnost, na výdejní místo (do obchodu) trochu kratší věčnost.

Jako bonus to byl měsíc strávený mezi rybáři. Jsou fajn, milí, hodní, někteří i docela gentlemani. A pak jsou ti, kterým je cizí ženská fuk, jsou hluční (párty, no) a po některých se taky blbě uklízí.

O samotných zážitcích vám povyprávím asi zase příště, dávat je do jednoho článku by bylo moc dlouhé a to, řekla bych, najednou číst nechcete.

Tak vám přeju hezký večer, třeba u kakaa, já si k němu dám tvarohovou buchtu.

Ahoj, 2020!

S podobným článkem jsem očividně nijak zvlášť nespěchala. Chtěla jsem si nechat prostor na pochopení toho, co letos může přijít podle prvních nápověd.

Jako velké rozhodnutí, co se týká této stránky, jsem se rozhodla psát česky. Využít toho, že stránka není tolik navštěvovaná a užít si psaní v rodném jazyce, protože je to příjemnější a přidat překlad se dá vždycky. Trochu si od toho slibuju i to, že bude článků víc.

V každém případě, než zase zvedneme kotvy a začneme si zvykat na další dočasný domov, ráda bych sem doplnila aspoň pár střípků z loňska. Blogování mi chybí už léta a vždycky když mám chvilku času, chci se do toho pustit. Pak přijde víc práce nebo starostí a najednou to tak snadno nejde. Přiznávám narovinu, psát anglicky nebo dokonce překládat zabere podstatně víc času, proto jsem se po letech rozhodla se na to aspoň dočasně vykašlat. Znáte to, ve vlastním jazyce to jde tak nějak rychleji a snáz.

A tak vzhůru do roku 2020 s novým startem na Michaela in Mountains v češtině, o zážitcích nových i trochu starších, s úsměvem i vážně, o tématech odpočinkových a možná občas i trochu vážnějších nebo míň obláčkových.

Snad se nám tady bude líbit. Vám i mně.

Night photography – I’m trying it for the first time

It all started a few weeks ago. I decided to try out night photography. I had a perfect idea of it all. Perfectly cool place, the only thing I needed was a clear night sky. Well, this summer was quite nice, it just was not exactly friendly to watching the stars.

Then I came to Norway and completely forgot about that. It was raining a lot, which means a lot of clouds. Then there was a nice probability of aurora, however, the sky was far from clear. Afterwards, when I stopped hoping and waiting, it finally came. There was a huge activity near us (read it was visible a lot) and just like a 30% cloudy. Wearing pyjamas I took my camera, tripod and got outside. I tried to figure out night photography in a place where it is really dark. I found out that your display can’t see what you see but your camera sees much more than you when you set it right. Can’t compare it to night photography in cities at all.

Well, you need to set longer exposure. Depends on what are you trying to photograph – if you are chasing northern lights that are moving, you don’t want your shutterspeed be too long. If you chasing simply stars then it is perfectly okay to elongate the time and lower ISO. I think. Need to try out.

I did experiment with settings a little bit and advice you to do the same. It is much better than just read a setting and use it. Every night and light is a little bit different as well as every camera. Moreover, there are tons of tutorials with numbers on the internet.

Well then, take a look at how it turned out. I hope to take some more night photos while we’re in Norway as the Milky Way is really beautiful above the mountains here.

Are you experienced in this field of photography? If so, let me know what are your tips or why you like this particular field of photography.